top of page
  • Obrázek autoraVoita

Útěk do divočiny

Kde jsme to skončili...?

Jasně, promrhaným pátečním ránem.

Posuňme se dál.

špehování armády

Sraz o čtvrté znamená, že v sedm už téměř vyjíždíme. Objížďková jízda po městě při marném shánění pumpy s funkční hustilkou na kola. Třeba příště.

Siddharthovo auto, s ním za volantem a Arjunem na sedadle spolujezdce, zatímco já sem jako černý pasažér vměstnaný ve zbytkovém prostoru na zadním sedadle. Divoký Siddhart je na jiném výletě se svými kamarády z centrální Indie. Atmosféra v autě je o poznání klidnější, i se stínem noci v 5.700 metrech vyplňujícím naše myšlenky. Ale to je zítřejší problém. V pátek jedeme pouze polovinu cesty k počátku treku.

další příběh už se píše

Himalájský Yeti v přirozeném prostředí

množí se jako kobylky

Hodinku po západu slunce stavíme na večeři. Když se poprosím o čaj, tak číšník vyprskne smíchy a ani se neobtěžuje objednávku zapsat. Co za idiota může chtít teplej nápoj k večeři? Indická "první armádní restaurace" očekávání slušnosti armády vůči civilistům nenaplnila.

nebo naplnila



plovoucí momo k večeři

O další hodinku později sme znovu na cestě. Projíždět horská údolí v noci v autě je pro mě nový pocit. Vždycky jsem seděl v autobuse...

Utečou dvě hodiny a půlnoc nás přehoupne do nového dne, zabaleného do zmrzlé temnoty.

Měli jsme hledat ubytovnu nejpozději o deváté.

Teď jsou venku jen tlupy psů, odhánějící nás od jakéhokoli potemnělého domu, ke kterému se pokusíme přiblížit.

S notnou dávkou štěstí se Siddharthovi podaří zaklepat na to správné okno a nakonec se nám dostane pokoje. Spát v autě nebo v půlnočním mrazu stavět někde v příkopu stany se nechtělo nikomu z nás.



"Ráno vyjedeme v šest, na trek vyrazíme v osm, v základním táboře budeme v poledne a odpoledne třeba ještě stihneme jeden vrcholek."

Plán byl jasný.

Nepočítal ale s večerkou v jednu v noci.

Nebo majitelem hotýlku chystajícím snídani až po deváté ráno - a to je pořád poměrně brzy na místní standardy. Indie není připravená vstávat dřív, než se slunce bezpečně ubytuje vysoko na obloze.


Siddharthovo auto (dole)

Jsme ve východním Ladakhu, který by se mohl nazývat malým Tibetem.

Pohybujeme se ve 4.500 metrech, v údolích která by ukryla Prahu v jednom svém rameni. Drobná ložiska lidského osídlení u silnic jsou převážně nomádské jurty nebo nízké domy z kamenů a hlíny. Krajině vládnou bičující větry, utvářející ji v pozvolné kopce pokryté zakrslými křáky, prosté sněhu s výjimkou nejvyšších vrcholků či temných severních stran.

Výhledy zahrnující stovky kilometrů a vybízející svobodné duše k toulání se krajem, nezkroceným lidskou vůlí, jsou pro mě samotnou definicí svobody.

Každá noc v tomto terénu je zasloužená a věnovaná člověku zemí. Není tu prostor pro přetvářku, lenost nebo rozhazovačnost. V těchto místech samotná esence lidství září jako čistý diamant v každé prožité emoci.

náš startovní bod

Pologongka la, 5000 m

Balíme svých pár civilizačních triků k přežití a vyrážíme přímo do srdce divočiny.

Je poledne a my potřebujeme vyšplhat přes 800 výškových do průsmyku střežícího jezero ukryté před světem, patřící více bohům, než lidem.

Vítr máme v zádech, což lze považovat za božský souhlas; kdyby nám vanul do obličejů, tak by nám jednoduše nebylo umožněno vstoupit. I takhle je každý krok s naditým batohem zápřah a test naší vůle pokračovat.

V sedle průsmyku, kterým se s ječivým pískotem žene neustupující vichr, stojíme o půl šesté, se zapadajícím sluncem kreslícím naše nadlidské stíny na protilehlých svazích.

Jezero se ukrývá ve stínech pod námi; kluziště, po kterém se prohání vichřice.

Siddhartha

pohled nazpátek (najdeš auto?)

Scházíme na druhé straně, držíc si uctivý odstup od větrem utlačovaného plesa a usazujeme se v pohodlných 5.722 metrech. Naše výbava tentokrát funguje, což nám dává šanci k přežití.

Teoreticky.

strážci průsmyku

dvojice 6.200 m vrcholů

a jeden smrtelný blázen 😬

Ani ne půl hodiny po západu slunce začíná voda v potůčku zamrzat a z nabrání několika litrů k večeři a na další den mají kamarádi náběh na omrzliny.

Chvějíc se zimou, schouleni v jednom ze stanů, rychle večeříme. Následuje ústup do spacáku a modlení se k rannímu slunci, aby se smilovalo a přivedlo nás nazpátek k životu.

Nebude to ale zadarmo.

jezero Chomo Chonkar, 5.650 m

můj stan a improv stěna proti větru

dobrou noc a sladké sny...

Zkušenosti horolezců udávají 300 - 500 metrů jakožto bezpečný posun v nadmořské výšce pro přespání.

Jakýkoli větší přesun si koleduje o masivní, celou noc se táhnoucí, a hlavu rozeskávající bolesti, které změní jakýkoli výlet v noční můru odehrávající se před otevřeným očima postiženého nešťastníka.

Siddhartha spal v 6.400 metrech při svém nedávném výstupu; jemu je hej.

Já spal v 5.800 metrech - v květnu. Moje aklimatizace je přinejlepším ošemetná.

Arjun, náš statečný nováček, několikrát spal v 4.500 metrech.

Téměř 2.000 metrů rozdíl.

nahranej

13 zobrazení0 komentářů

Nejnovější příspěvky

Zobrazit vše

Česká zima

Comments


Nezapomeň prosím poslat srdíčko, funguje jako ukazatel aktivity. A zvaž sdílení s kamarády. Díky!

bottom of page