top of page
  • Obrázek autoraVoita

Další na řadě: Langtang

Je horší muset vstávat v půl šestý, nebo bejt těsně předtím vzbuzenej maníkem jdoucím ulicí a usilovně pískajícím na píšťalku? Aspoň se přesun na autobus obešel bez deště. V exilu zatáčky okružní dálnice okolo města ja brzy z rána nejrušněji, protože autobusy na pavouka vyjíždí do všech destinací po celém Nepálu. Cílem tak je najít místního s dostačující angličtinou, který mě mumrajem protáhne do patřičného autobusu.

žijící 'autobusový terminál'


prázdný bus

Cílem impromptu treku je Langtang, přímkou na sever od KTM, na hranicích s Tibetem. Papírově jednoduchý trek, 40 kilometrů a 3.000 výškových údolím až k ledovci, kde se schovávají dva pětitisícové vrcholy. Problémem je od údolí pouhých 14 kilometrů vzdálená okupantská Čína (jako na celý hranici) - a samozřejmě monzun, nejhorší sezona pro jakýkoli pohyb v Himalájích, natož pro lození mezi jejich vrcholky. Ale kdo se bojí, nesmí do lesa, natožpak do hor. A když už jsem za prodloužení víz zaplatil, tak je času, zcela v rámci české mentality, třeba náležitě využít.

ven z KTM

široké údolí řeky Trishuli

Cesta je trochu přes 100 kilometrů, a obvykle trvá 8-10 hodin. To nám nebrání stavět každému stopaři jedoucímu dvě stě metrů, fungovat jako nájemní taxík když si cestující potřebují něco zařídit v krámcích u cesty, nebo zpomalovat pro prohození pár vět s babičkami křičícími na autobus od krajnice. Hádanka pro zkušené: kam v přeplněném autobuse nacpete kozu?

vzhůru do mraků


odpověď: na střechu! (kam jinam)

tady... už jsem byl

Vyjíždí se směrem na Pokharu, což před šesti lety bylo moje první seznámení s horskými cestami. Nic se nezměnilo, ale přesto si jasně vybavuji, jak jsem tehdy měl oči na vrch hlavy a silnice mezi kopci mi přišla závratná. Dnešní optikou to je taková D1ka: zasekanej, rozkopanej bordel, ale celkově nic výjimečnýho.

Po několika hodinách se cesta osamostatňuje v údolí řeky Trishuli, kterou posléze sleduje až do Tibetu. Zpočátku se jede širokým údolím v 500 nadmořských metrech, plným čerstvě osázených políček a bujné džungle na úpatích kopců. Idyla nevydrží dlouho a brzy se zvrhne v dýchavičné škrábání se mezi mraky pohodlně usazené ve 2.000 metrech. Chladivý vzduch ze mě vysál všechen naplavený pot a zanechal jen smrad. Na moji obranu, když jsem pochrupával, tak mi někdo pod sedadlo propašoval bedýnku kuřat.

místní centrum Dhunche / Langtang povolenka


hlouběji do údolí, Syabru Besi na jeho konci:

Čím jsme blíže k hranicím, tím častější jsou armádní zátarasy a kontroly žádající si kopie mého pasu. Na chvíli se cítím jak v Pákistánu. Po překročení oblačného hřebene zahajujeme finální sestup do místní Roklinky. Umně vykrajujíc zatáčky, autobus projíždí sevřeným údolím s mraky nahrazujícími nebeskou báň i kamenité dno. Skáču do rytmu odíračky vykašli-plííce a kochám se.

Syabru Besi / zpruzení místní propadnuvší hazardu

Syabru Besi leží na soutoku Trishuli s přítokem Langtang říčky, proti jejímuž proudu se zítra vydám. Výlet to je na 5-7 dní a snad bude v hotýlcích wifi, po vzoru Everestu. Cenově se tu v o pár tisíc metrů vyšším středisku rozhodně inspirovali. Učím se si nepokryté cenové machinace nebrat osobně, pro místní to je jednoduše známka pokroku.

6 zobrazení0 komentářů

Nejnovější příspěvky

Zobrazit vše

Česká zima

Comments


Nezapomeň prosím poslat srdíčko, funguje jako ukazatel aktivity. A zvaž sdílení s kamarády. Díky!

bottom of page