top of page
  • Obrázek autoraVoita

(Definitivní) odchod z Indie

V Indii mi zbývá už jen poslední věc.

Zlatý Chrám Sikhů je moje nejoblíbenější místo v zemi okrem Himalájí. Prostora plná věřících, zpívaných žalmů a břinkotu plechových talířů z kuchyně, která denně živí desítky tisíc věřících i nás, heretiků. Nenapodobitelná atmosféra, lemující chrám celý ze zlata, umocněná posvátným jezerem které centrální budovu nechává jasně vyniknout. Stovky dobrovolníků zde každý den spojují své síly, aby sloužily v centru jednoho z klíčových náboženství Indie a nemít už koupené letenky, snad bych s nimi i chvíli zůstal. Západní hranice od Gujaratu, přes Rajasthan a Punjab, až do hor se jasně ozývá, jako výborný putovní plán pro budoucnost. Pokud se můj tříletý Himalájský cyklus naplní i příště...

zaprášené ráno

pohoda na vozíku

ke Zlatému Chrámu

K hranici, která je z města až překvapivě daleko, moc autobusů nejezdí. Obzvlášť ne okolo poledne, hodiny před počátkem ceremoniálu zavírání hranic. Ale mám tunu času do foroty, a tak mi nevadí nějakou dobu trpělivě čekat, než se jeden autobus vynoří. Z něj jsem přesazen do TukTuku (úplně k hranici ani autobus nejede) a plynule předán k branám armádního prostoru tak efektivně, že ani nestihnu utratit poslední drobné nebo vyměnit větší bankovky. Díky tomu ale objevím zapomenutý stánek s čajem a sušenkami uvnitř celní oblasti. Tam si chvíli povídám s celníkem a jsem pozván na poslední indický čaj; všichni se tu zdají být dobře naladění.

Přecházím já, španělský pár a čtyři Indové kteří netuším, koho uplatili, aby přes hranice mohli. Můj batoh nikdo ani neotevírá, zatímco jejich kufry prochází téměř s lupou. Indii opustili, jak s nimi zacházejí Pákistánci už nevím. Snad dnešek přežili v pořádku...

studie o 4 úhlech



Pro mě byla Pákistánská strana neskutečně rychlá; ptali se mě na míň otázek, než když jsem odcházel. Jediný zádrhel nastane, když si popletu jméno hotelu a udám jednu z nejluxusnějších adres ve městě. Všichni se tomu ale jen od srdce zasmějeme. Pákistánský úředník své razítko vměstná mezi několik již usazených štemplů; pokora, které se mi v Indii, Nepálu, ani spouště dalších zemí nedostalo.

Čtení je snění s otevřenýma očima

vzpomínky na starou Indii

ke hranici

Vyjednávání na druhé straně hranice je neúprosné, ale nakonec se dohodneme. Přeplatím směnu peněz, což vyvážím uhádáním dobré ceny za odvoz do Lahore. Už jsem tu jednou koneckonců byl a tak vím, koho a na co se ptát. Přejet celé město, které se nepropustností téměř vyrovná Dhace, mi trvá dvě hodinky a stojí necelých 50 korun. Na rozdíl od Dhaky tu mají funkční nadzemní metro, což nepochybně pomáhá.

přechod

stadion

zpátky v Pákistánu

Malý zázrak se stane když zjistím, že aspoň jedno z mých původně čtyř Pákistánských čísel nejen, že pořád funguje, ale dokonce na něm je několik giga dat. O poznání mi to usnadní vstup do země.

Hotel který jsem si zamluvil mě bez řečí nebo doplatku stěhuje do soukromého pokoje; další z mnoha míst, kde ubytovat cizince s místními je zdroj problémů. Nestěžoval jsem si. Lidi tu jsou fajn; můžu se dokonce podívat dětem do očí, aniž by se na mě vrhnuly se zaříkávadlem peníze peníze na jazyku.

panenka

SIM sbírka

první západ...

Až večeře první dojem z návratu pošroumá; ale o ní a mé morálce více v dnešním bonusovém příspěvku.

20 zobrazení0 komentářů

Nejnovější příspěvky

Zobrazit vše

Česká zima

Comments


Nezapomeň prosím poslat srdíčko, funguje jako ukazatel aktivity. A zvaž sdílení s kamarády. Díky!

bottom of page