top of page
  • Obrázek autoraVoita

Den hloupých rozhodnutí

Budím se a jsem sám.

Autobus tiše uhání venkovem utopeným v mlze, přidávající mé samotě nezemský rozměr.

Někde cestou jsme museli ztratit všechny pasažéry, aniž bych si toho všiml.

Ale jsem celej a přesně kde mám být: v Koakatě, známé pláži na západ od Dhaky.

náš noční ďábel

brzké ráno

Do minuty mi je nabídnuto několik možností ubytování a já ustupuji. Koakata je jedním z turistických center Bangladéše a jako taková je plná hotelů. Nemám zájem o ty dražší, ale nechce se mi trávit půl dne snahou ušetřit pár korun na nejlevnějším ubytku.

První místo, kde se ptám - nenaklusali a nesnažili se mě ukecat, tak je to jednoduché - si řekne o 500 Taků (120Kč) a tak už se jen formálně ptám, jestli mají i wifi.

Hotovo.

turistická sekce


místní sekce

První geniální nápad dne: procházka na pláži... v sandálech.

To není nic špatnýho, že? Dokud se nevezme v úvahu, že budu chodit já.

bez hranic


Bengálská zátoka je neprůhledná, ale lidi v ní plavou a rybáři vyráží za úlovkem. Naháněči připravují lehátka a slunečníky do nového dne. Nebe je podobně jednobarevně bezbarvé, ale už cítím slunce pronikající skrze civilizační vrstvu. Malinko fouká, což pomáhá k úlevě od vlhkého vedra.


expanzivní rýžová pole ve vnitrozemí

Bez určitého cíle náhodně vybírám stranu a vydávám se na západ. Jde se příjemně, dokud se mi nerozpadnou sandále. Ale jsem na pláži, tak je sundavám a pokračuji. Chození bos je fajn, pokud se člověk nerozhodne ujít 12 kilometrů, aniž by boty za celý rok venku sundal. Na druhou stranu jsou mý sandále tak prošlapaný, že by v tom nejspíš nebyl nikteraký rozdíl.

místní ruční řemeslo

stavba lodí

Vlezu si na chvíli zaplavat a voda je u mělkého břehu příjemně teplá. Na druhém konci pláže, kterou přecházím, se stočím do lesejka, abych se pomalu začal vracet nazpátek. Cestu mi přehradí rameno řeky s břehy lemovanými hustým, po kolena hlubokým bahnivým polem. Brození se napříč by se nepočítalo jako špatnej nápad, nebejt škrábanců od podrostu a oblečení brzy ladícího s šedivým nebem.

večer


Nazpátek se dostanu uprostřed odpoledne, napůl upečenej. Po měsících monzunu, studené oblohy Ladakhu a týdne bez slunce v Dhace jsem možná sílu slunce, byť neviditelného, trochu podcenil.

Shrnutí dne: počínající puchýře na šlapkách, opětovně opečenej nos a všechno oblečení k vyprání.

Co už.

za trest

jesli dostanu rakovinu kůže, tak za to může ten krém!

RIP cestování Pod 7 Kilo ><

13 zobrazení0 komentářů

Nejnovější příspěvky

Zobrazit vše

Česká zima

תגובות


Nezapomeň prosím poslat srdíčko, funguje jako ukazatel aktivity. A zvaž sdílení s kamarády. Díky!

bottom of page