top of page
  • Obrázek autoraVoita

Divná jména, divné tvary

"Napíšu ti, jen co se vzbudím."

Jeden z mladých manažerů z včerejšího okruhu hostelů mě pozval na ranní procházku městem s výkladem.

A já snad poprvé v životě prospal budík. A jak mu teď mám věřit? Chytání ranních spojů, na bzučení nespolehlivého telefonu, bude adrenalin na tři až pět budíků. Ach jo.

A tak jsem se, jako každé ráno, vypotácel do rychle se zakulacujících ranních hodin, které místní již spíš spojují s druhou půlí svého dne. Výhodou je společnost sluníčka, které zde zastává stejnou filozofii, jako já. Do devíti se spí; v nebeském případě brzké ráno zatím vždy propršelo, a až před polednem se začíná úřadovat.

rušné ráno (nikoli pro mě)

Baťa pod nadvládou čínského draka

Já se trudně vydal konzultovat chmury deštivé sezony s dalšími cestovními agenturami. Moc jsme si nepopovídali. Rámcově se tu agentury dělí do tří kategorií. První svou angličtinu omezuje na nejisté ne..?. Druhá komunikuje, ale nabízí pouze solo výlety za přemrštěné ceny. Třetí, nejvzácnější, je ochotná se bavit o sdílení jednoho vozidla a nákladů několika skupinami. Těm jsem nechal své číslo a slib, že zaplatím, pokud někoho najdou.

šplháme ... doo-doo? 🙈🙊🙉

Na vyčištění palety jsem zabrousil do Tibetského muzea, naplněného tisíc let starými artefakty. Jak se pod horami blížím ke Lhase, tak roste jak exilová populace, tak zanícení věřících, tak počet historických památek, které budhističtí mudrcové trousili z rukávů při svých pochůzkách horami.

používej vlastní hrnek na kafe / tibetská knihovna

Dnes jsem měl trochu více štěstí než včera s třetím přístupem k honbě na cizince, připomínajícím pomateného taxikáře. Tím není nic jiného, než brouzdání ulicemi a upřené zírání do každé tváře, jestli v sobě neskrývá kavkazské rysy. Musím uznat, že jsem nejednou uvažoval, jestli je daná osoba skutečně z Indie, jelikož spoustu obličejů bylo na míle vzdálené indickému stereotypu.

První zásah do Evropy přišel v podobě dvou prastarých německých babiček, které jsem odmítl svým požadavkem vyděsit přinejmenším k smrti. Pak jsem zmerčil pár středního věku, který se sem, soudíc podle bouře nad jejich hlavami, přijel rozvést. Sebevraždu si schovám na jindy, děkuji pěkně. Třetí pár si povídal, fotil se... a tak jsem se zeptal. Slováci! Ale na cestě do Bhútánu s jednou známou cestovkou. Špatná destinace...

vznikající místní dominanta - policejní HQ nebo konkurenční kostel?

tady je místní kostel. budova má být obchoďák.

Přišla mi jedna nabídka od cestovky - skupina Bangladéšanů. Tady se bohužel jako bumerang vrátily místní pravidla, od dob Britské kolonizace před 150 lety upravovaná pouze sporadicky, spontánně a zcela nesystematicky. Bílí smí do zhruba poloviny státu; jednoduché pravidlo je, že nikam poblíž hranic s Rudou armádou. Pár národů, mezi nimi Bangladéšané, ale smí jen od poloviny oblastí, co zbytek světa. A tak bych platil plnou cenu za polovic muziky.

krásná kavárna / Hleď do knih, ne telefonu. Používání telefonu přísně zakázáno!

Zítra tak zkusím změnit lokace a číhat na dobrosrdečné pocestné o ves vedle, protože na hlavní promenádě tady už mě místní naháněčizačínají poznávat. Byť je třeba místním přiznat v Indii atypickou umírněnost; hlasitostí Gangtok odpovídá spíš klidnějšímu Nepálu a prodavači snů nechávají kolemjdoucí v poklidu snít sny jejich volby.

vzácné slunné odpoledne

vyhnali mě z chrámu, čímž jsem přišel o bezmračný úplněk =(

A ty divné tvary? Jsou, samozřejmě, času nesoucího na svých křídlech mix těsných selhání.

25 zobrazení0 komentářů

Nejnovější příspěvky

Zobrazit vše

Česká zima

Comments


Nezapomeň prosím poslat srdíčko, funguje jako ukazatel aktivity. A zvaž sdílení s kamarády. Díky!

bottom of page