top of page
  • Obrázek autoraVoita

Khardung Kangri; nejvyšší denní výšlap v Lehu

Pokud chci v sobotu odjíždět, abych se příští týden pokusil o šňůřu tří šestitisícovek, neměl jsem na výběr, a musel se dneska vyhrabat z postele.

A tak jsem se překonal. Vrátil jsem se zpátky ke své oblíbené falešné 'nejvyšší na světě' benzínce a chytil štěstí za frak, když mě po dvaceti minutách lelkování vzal mladý pár ze Západního Bengálu (druhá strana Himalájí), na cestě za krásami severního Ladakhu. Prásknul sem jim sviští kolonii.

jen letadla jsou v tuhle hodinu vzhůru

kupředu!

mezi hřebeny

Minuty před sedmou, slunce stále za kopci, jsem vysazen v 4.100 metrech. Chabých 1.700 výškových do cíle, a pak nazpátek. Cestu tu není žádná, pouze nekonečný svah plný kamení, písku a občas zapomenutého křáku. Šplh o čtyřech končetinách vzhůru je můj nejoblíbenější typ pohybu a tak s úsměvem na rtech vyrážím.

setkání se sluncem

O dvě hodinky později se vynořím z hlubin stínu mezi dvěma hřebeny, jako vrásčité, zjizvené prsty staré paní vytrčenými do prostoru. Dorazil jsem na snídani do 4.900 metrů a zbytek výšlapu, v záři nového dne, se zdá být jednoduchý. Zpravidla se držím hřebenů, protože na klidných horách, jako je tato, kde nehrozí náhlé problémy typu skalních stěn nebo strmých útesů, se jedná o nejsnazší způsob postupu vpřed.

poměřování sil s vrcholem

kopec z minulého týdne vlevo

snadný postup po hřebeni

Utečou další tři hodiny, dvě občerstvovací zastávky a dvaceti minutový šlofík před finálním krpálem, než se mi podaří najít cestu na vrchol přes hromady kamení, ze kterých by šel postavit největší hrad na světě a ještě by zůstalo dost na město k oživení podhradí. Stojím na starším bráškovi vrcholu, který jsem lezl minulý týden, na hřebeni, který vystřeluje z Khardung La - proto ono jméno, které jsem mu pro sebe přidělil. Pro místní to je natolik malý vrcholek, že jim nikdy nestál za pojmenování.

Pro mě je 5.800 metrů finálním důkazem, že jsem připraven na místní šestitisícovky.

Herr Vrchol a Herr Lezec

otevřená pozvánka - přidáš se?

Sever - 7.000 metrové pohraniční hřebeny

Leh - přístupový hřeben - strážní anděl

Další tři hodiny na cestě nazpátek, která mě ve výsledku dovede do údolí, kterým jsem scházel posledně. Jdu po majestátní kamenné řece, pod kterou se překotně valí řeka opravdová, o tolik rychlejší než já, na cestě do Lehu. Moc se mi to nelíbí, je to nebezpečný terén, ale nutkání vracet se novou cestou zvítězilo. Místní svišti si zvědavě prohlíží mou svačinu, při poslední osvěžující zastávce, ale když se na ně podívám, tak zmizí ve svých norách, oproti Pangonžským filmovým hvězdám stěží poloviční.

Musel sem za těch 9 hodin pochodu projít snad 3.000 kalorií. Víc, než na jakémkoli jiném výletu v Indii. To je nepochybnou známkou respektu pro tuhle horu!

řeka kamení

čekání na svoz

Khardung Kangri (p)

Půl pátý a já sedím na bobku na zaprášený dálnici, zatímco se do mě dál vesele opírá slunce. Je tu až přízračné ticho a já přemítám, jestli budu muset zbylých 12 kilometrů do města dojít pěšky.

Onedlouho ale silnici rozburácí kolona vozidel; půl tuctu motorek a mezi nimi propletený stejný počet aut. Předposlední mi zastavuje; Tashi, milý pán z údolí Nubra na druhé straně průsmyku, na cestě do hlavního města. Mluví trochu Anglicky, ale moje lezecké schopnosti ho nikterak neoslní.

Dostal jsem se na místní startovní čáru.

Raybo.

25 zobrazení0 komentářů

Nejnovější příspěvky

Zobrazit vše

Česká zima

Comments


Nezapomeň prosím poslat srdíčko, funguje jako ukazatel aktivity. A zvaž sdílení s kamarády. Díky!

bottom of page