top of page
  • Obrázek autoraVoita

Malé smutné pravdy

"Je mi to moc líto, ale to je záležitost interních bezpečnostních předpisů. Proč ti karta v Pákistánu nefunguje, ti říct nemůžu."

Dostat od supportu na Revolutu odpověď, která dává smysl, je srovnatelné s výhrou hlavní ceny v loterii. Ve stručnosti, tahle skvělá světová karta funguje ... ve vyspělých zemích. Do takové Afriky bude jistější si vzít pár cihliček zlata v příručním kufříku. Ale mám štěstí; můžu s ní aspoň platit kdekoli, kde berou kartu.

omlouvám se, velký města mě moc neinspirujou ---

Nejbližší supermarket a hrozen kaváren je od ubytka 6 kilometrů.

Islamabád je jedno z nejhezčích velkoměst na chození pěšky. Pokud si člověk odmyslí hutnou smogovou clonu - nejsou vidět ani pár kilometrů vzdálené Margalla kopce - a fakt, že občas je třeba na divoko přeběhnout šesti proudou dálnici. Nic co bych po ročním tréninku nezvlád prakticky ve spánku. Až tak budu přebíhat pražský okruh... Ale v jednotlivých 'buňkách' je klid, spoustu (bezbarvé) zeleně a chodníky, na kterých nejsou ani prodavači buráků, ani troubící motoristi.

Idyla.


Představ si, že ti starý kamarád napíše, že ti potřebuje přes pár dalších společných kamarádů poslat peníze, a od tebe si vzít hotovost. Vynořil se odkudsi, míří kamsi, někam do hor a dál... a potřebuje to co nejdřív, protože času je málo a peněz ještě míň. Občas si říkám, že mít mě za kamaráda je poněkud hazardní záležitost.


Celkově to je ale depka, a moře stresu. Být bez přístupu k penězům, nevědět, kterým směrem budu druhý den muset opustit zemi... a karty už leží a mně nezbývá, než čekat, jestli mi přišla výherní ruka. Nebo aspoň dvě šestky.

Není to vysloveně psychologické rozpoložení, které by prospívalo kreativní činnosti, či obecně jakékoli produktivní snaze.

Je to přesně ta chvíle, kdy si říkám, že je dobře, že nekouřím, protože bych nejspíš sjel několik krabiček za odpoledne.

A tak se utíkám ke svojí droze - blbejm hrám na telefonu. Čistě pro vypnutí hlavy, zahnání po vzoru chytrých pejsků do kolečka se točících myšlenek, v obraně proti erozi mysli a vůle pokračovat.


Je to smutný, novodobý dobrodružstvení. Většinu doby spočívá v papírovacích bitvách s imigračním oddělením, nebo přetahováním se o peníze s bankami a dalšími institucemi. O to požehnanější jsou velké země - Japonsko, Amerika atd., kde člověk vše řeší jen jednou a hotovo. Přejíždění mezi zeměmi je jak opakovaná noční můra o které člověk ví, že na něj čeká a už zdálky vidí, jak se mu směje...

S tím souvisí další stinná stránka cestování; kvasit ve městech (a čekat na papíry atp.) je nuda.

Cestování mojím stylem vyžaduje přírodu. Hvězdy nad hlavou, nad kterými lze do nekonečna úžasnout. Dálky před sebou, do kterých se jde rozeběhnout bez obavy, že cesta nečekaně skončí.

Města jsou stavěný pro společenský život; večer v jazzovým baru nebo divadle, odpoledne na lezecký stěně nebo aspoň v knihovně. Když jsem ale seklej v limbu kdesi, tak jen sedím buď na hotelu nebo v kavárně. To bych měl z pobytu doma víc. Ehsen, můj známý tady, je Pan Doktor, bez legrace. Definice chytrého a pracovitého člověka, mnozí (třeba já) by se od něj mohli učit. Bohužel pro mě, krom natřískaného harmonogramu, je zároveň vládním úředníkem. Čiže si nemůže nechat poslat moje peníze, protože by to šlo vyložit jako úplatek... Pro jeho kamarády to neplatí. Ale... bydlí na severu, v Gilgitu. A tak zítra vyrážím, jen s kreditkou a buď peníze dostanu... nebo ne. Aspoň tam mám i svoje známé, kteří by mě nakrmili, když už nic jiného. Vezu si dobrodružství 21. století i do těch nejodlehlejších částí Himalájí.

jídlo na dva dny. můžu vyrazit!

As soon as I'll be out of the capital, my SIM is gonna stop working. Means the next entry might be delayed a bit. I'll get the northern SIM asap to get you updated.

27 zobrazení0 komentářů

Nejnovější příspěvky

Zobrazit vše

Česká zima

Comments


Nezapomeň prosím poslat srdíčko, funguje jako ukazatel aktivity. A zvaž sdílení s kamarády. Díky!

bottom of page