top of page
  • Obrázek autoraVoita

Mezi dny

Aktualizováno: 6. 1.

život na ubytovně

"OK, měj fajn život, kámo!"

Jeden z mých spolubydlů v Rambleru mě intenzivně nesnáší (mračí se na mě). Hádám, že proto, že ho považuju za nejotravnějšího spolubydlícho za dlouhou dobu. V podstatě od návštěvy pokojů - squatů ('ubytoven') v Austrálii a na Novém Zélandu. Příběh na jindy. K tématu.

Tenhle Nepálec (jo je to místní) se chová, jako kdyby neodešel z domova. Co vidí, považuje za komunitní předmět, který lze volně sdílet. Občas se zamkne, aby se mohl v klidu převléct - ale už neodemkne... Zamčené dveře na ubytovně jsou jeden z nejvíce frustrujících okamžiků, protože to je cestovatelův přechodný domov - oáza bezpečí a klidu. Nesmí být zdrojem stresu a frustrace. No a především imrvére volá. Nahlas. V jedenáct večer. Tak jsem mu upřímně pověděl, co si o jeho chování myslím...

rovnováha

Na druhé straně pokoje zůstává běloch zhruba mojeho věku. Vstává před šestou cvičit jógu a pak hodinku až dvě medituje. A znovu to samé večer. Nevzpomínám se, že bych kdy viděl někoho takhle zapáleného v hostelu, ale je to dech beroucí.

střešní spolubydla (je v pohodě, jen věčně hladovej) / 2020 maskot turismu

skupinové myšlení

Šest let dozadu. Nepál byla první země, v kterém jsem mohl pozorovat jak strašidelné umí být účinky reklamy. Děcka bez tužky a papíru měly telefon na dvě simky. Celá zem byla závislá na coca cole. Jaký 'skóre' to musí bejt pro obří mezinárodní firmy s obratem rovným takovéhle zemi, které ji prostě zahltí svým produktem.

Nejnovější trend je... taekwondo. Opět, doslova po celé zemi. Každá. Jedna. Škola. Tohle mě fascinuje. Jak se něco takového dokázalo rozšířit do všech koutů země, jako je Nepál? Odkud se tady našli, prakticky přes noc, učitelé bojového umění v každé vesnici? Záhada. Ale někdo, někde, se hodně směje.

trénink ve starém chrámu během monzunu je dosti cool

místní autentické

V horách jsem měl časy zmáknuté. Dobrej chowmein (nudle) trvá půl hodinky připravit. Čerstvý momos (knedlíky) mezi hodinou a dvěma (zásadně neobjednávat), dal baht (cihlo-tvůrce) hodinku.

Tradiční Nepálské vývařovny nic nepřipravují dopředu. I v Thosey na škole zmiňovali, že jedním z problémů s docházkou z dálky je, že se dětem jídlo do oběda začne kazit. To bych očekával v Japonsku, ne tady. Obzvlášť, když tu maso sedí za pultem na sluníčku, za neodbytného zájmu much, celej den (tomu je třeba se vyhnout za každou cenu). To nikomu nevadí. Ale dopředu nakrájená zelenina je velký špatný.

Pokud si větší skupina objedná rozdílná jídla, tak někdo na to svoje bude hodinu čekat. A restauratér téměř určitě bude běhat po vsi a shánět ingredience. A, zoufale, i drobné nazpátek, pokud nedostane zaplaceno přesně.

I přesto je to zážitek, na který mnozí (včetně mě) nedají dopustit a podstupují ho znovu a znovu. Částečně pro onu bezčasovost celé záležitosti, která člověka zdravě vyhladoví. Ale především - pro chuť. Přípomíná babiččinu kuchyni. Kouzelnou, bohatou a vždycky lákající k nášupu.

naan (čerstvá, nadýchaná placka) a omáčka se sýrem a zeleninou


10 zobrazení0 komentářů

Nejnovější příspěvky

Zobrazit vše

Česká zima

Comments


Nezapomeň prosím poslat srdíčko, funguje jako ukazatel aktivity. A zvaž sdílení s kamarády. Díky!

bottom of page