top of page
  • Obrázek autoraVoita

Ostrý víkend

Klášterní život je chaotický. Je vyvrcholením filozofie teď a ne teď. Pamatuji, že když jsem tu učil, tak jsme měli... půl tuctu hodin za týden? Ostatek času byl věnován meditace, sběru dřeva, sprchování dětí a dalším drobnostem odvádějícím od výuky. Hodně to připomíná pracování v Itálii. Po čase jsem se těšil zpátky mezi knihy (dělal jsem v knihovně), odpočinout si od nekonečných pauziček na kafe.

Tohle se nezměnilo. Jediná věc, na kterou se lze spolehnout, je modlitba o šesté ráno, která slouží jako budíček některým a jako extra hodinka spánku jiným. Ti druzí si vyslouží pár potměšilých záhlavců od těch prvních, ale ve výsledku jsou ponecháni objetí posilujícího klimbání. Mám ranní modlitby nade vše rád. Jsou přirozeně disharmonické, ale slouženy s nadšením dětí žijících nad poměry svých rodin. Svou roli hrají i trumpety a bubny dravostí odkazující na rockové koncerty. A Tibetšina je řetězením slabik znějících jako alchymistický rituál. Myslím, že ji tak vyvinuli schválně.

Ráno děti strávily psaním děkovných kartiček všelijakým zahraničním dárcům, podporujícím ať už jednotlivá dítka, nebo celou školu. Ano, člověk si může koupit mníška za pár set $ ročně. Už jsem zmiňoval, že Nepál zdražuje. Místní dárci nabízí materiál: půl tuny rýže na pár týdnů obědů a podobně. Cizinci posílají peníze, za které se rýže koupí. Palden zmiňoval, že to není tak snadné. I je se snaží obrat podvodníci! Málem nepřijel onen vítězný grant z Ameriky na vodu, dokud jeden z jeho izraelských známých do Kalifornské školy nezavolal si vše ověřit. A potom musí peníze nějak dostat do Nepálu. Banky se pořád nenaučily zahraniční peníze zpracovávat, případně si účtují velké komise. Proto nyní Palden v Malajsii shání programátory pro tvorbu webu, který by celý proces zjednodušil...

Mníšci mě málem zabili. Během volného času jsme hráli šachy (stěží jsem rozestavil všechny figurky) a skákali přes švihadlo (po dvaceti skocích jsem byl bez dechu); věci, kterých jsem se dobře dekádu nedotkl, jakkoli to je smutné. Je to maličká škola, jestli dva tucty duší, takže všichni jsou kamarádi a žijí pospolitě jako jeden organismus. Zásadní rozdíl oproti několika stům žákům v Thosey.

Ještě se tam vrátím, točit. Vždycky, jak jen to je možné, se nejdřív zeptám, než přinesu kameru. Ani jsem neplánoval zůstat; sobota je prací den a já tak jsem v podstatě bez oblečení! Na sobě náhradní triko, bez spoďár...


Jízda na motorce za hustého deště, ukázalo se, je dobrou učitelkou. Ani se skvělou nepromokavou bundou a s kapucí staženou do obličeje jsem nic neviděl. Neměl jsem na výběr a musel se na řidiče namáčknout, a řídit se jeho pohyby.

sbírající se mraky

chtěl jsem se schovat ve Vincově Francouzské cukrárně, ale byla zavřená...

Nazpět v Rambleru. Shalik je na víkend na návštěvě ve svojí domovské vísce a hostel spravuje jeho starý táta. Když si jdu sednout ke vchodu, jak jsem zvyklý, protože jinde wifina není dost silná na nahrávání videa, vždycky mě podezírá, že od něj něco potřebuji. A snaží se zjistit, co chci?! A já musím přiznat, že ani s lety cviku jsem se ještě nenaučil, jak pantomimou vysvětlit internet a svoji práci starším lidem!

8 zobrazení0 komentářů

Nejnovější příspěvky

Zobrazit vše

Česká zima

Comments


Nezapomeň prosím poslat srdíčko, funguje jako ukazatel aktivity. A zvaž sdílení s kamarády. Díky!

bottom of page