top of page
  • Obrázek autoraVoita

Tour de sever of Ladakh d1

K expediční výpravě jsem se přidal o jedenácté. Původní plán nevyšel ze dvou důvodů: jednak se v centru odehrávala demonstrace proti nedávnému sňatku lidí různých vyznání a jednak bylo zamluvené auto, největší v nabídce, moc malé. A tak bylo třeba sehnat střešní nosič. Kombinovaný účet: něco přes hodinu. Ale ráno bylo slunečné a nebylo třeba spěchat; několik hodin zpoždění je automaticky zahrnuto v jakémkoli cestovním plánu.

prakticky pes

výstavní hotel

místní popeláři!

písničku neměli :(

odjezd z údolí Leh

'jeď opatrně!' cedule

Konečně v pěti lidech (plus řidič) vměstnáni do sedmimístného auta, vyrazili jsme směr Khardung La, na sever od Lehu. Brána do severního Ladakhu, na kterou jsem před pár dny z výšky koukal. Cesta - všechny cesty - jsou plné stavařů vykrajujících kusy skály, aby bylo víc místa pro auta. Momentálně to nejvíc ze všeho nekonečně zdržuje, s dlouhými řadami aut čekajícími, až si bagrista přestane z tunovejch kamenů stavět lego vprostřed silnice.

oprava: silničáři

tým:

Bay, na pauzičce od shonu civilizace

Nishtha, na lovu sněhu

tým:

Yash, běžící maraton

Raza, lovící sníh a první maratonové míle

průsmyk Khardong

první v životě sníh pro Razu and Nishthu =)

Trefili jsme se do černého, či snad do bílého, když společně s námi do průsmyku na pár minut zavítala i sněhová bouře, zanechávajíc část osádky v extázi (a napůl zmrzlou). Řidič se jen pousmíval a krosil to dál. S jedním z nejkouzelnějších momentů celé cesty za námi, započali jsme zdlouhavý sestup do údolí Nubra na druhé straně.





Údolí Nubra, které na druhé straně přechází pod Pákistánskou správu nedaleko Skardu, je široké; ještě širší, než údolí okolo Lehu. Daly by se tu schovat království. Jak to bývalo dřív. Teď tu žijí převážně Nepálci a Indové z jiných států, zaměstnáni šest měsíců z roku. Místní nemají zájem o jednání s neutuchajícím proudem turistů. Na konci září se celá oblast zazimuje s tichou modlitbičkou, aby jim zima všechno nesebrala.

vstup do údolí

buginy a zip line


Ale zatím sezona drží. Ježdění v buginách po písečných dunách, "nejvyšší na světě" ZIP liny, rafty na divoké vodě... nevědět líp, neudržím se a zvolám ale to je přesně jak v Pákistánu! Jen auta pro turisty tu jsou menší a nadmořská výška je o trochu vyšší. A mají tu asi stovku velbloudů pro ty, kterým nestačí buginy.

zábava o západu sluníčka

máselné lampy


Diskit Buddha

Je úžasný si uvědomit, že jsme v 3.000 metrech, s okraji údolí v 5.000 a ještě vyššími špičkami v dálce. Údolí se začalo přebarvovat ze zelené do odstínů žluté a hnědé. Nebude trvat dlouho, a i podzimní barvy se ztratí. Prozatím na místo a chýlící se čas upozorňují pouze studené noci.

západ slunce nad údolím



velbloudí duny

... hlídači ...? nebo zlodějíčci ... ?

S povděkem přijímám nabídku zůstat v pokoji v kempu, který jsme zamluvili na noc. Spaní ve stanech mám dost při nocích v základních kempech před výstupy na velehory. Volím teplo, i když stany vypadají útulně a stejně pohodlně jako pokoje. Hunder je skanzenem - turistickým epicentrem pohodlného nocování pro lidi, co strávili 90% dne v autě, a zbylých 10% focením selfíček v nejkrásnějších lokacích celé Indie.

Taková jest povaha dnešního světového turismu.

13 zobrazení0 komentářů

Nejnovější příspěvky

Zobrazit vše

Česká zima

Comments


Nezapomeň prosím poslat srdíčko, funguje jako ukazatel aktivity. A zvaž sdílení s kamarády. Díky!

bottom of page