top of page
  • Obrázek autoraVoita

Tour de sever of Ladakh, d2

Auta jsou zosobněním našeho odtržení od přírody. V pohodlí, chráněni a odtrženi od veškerého dění venku.

Občas vystrčíme ven ruku s telefonem, abysme s ničím omylem nepřišli do styku, vyfotíme svět v reflexi našeho vnímání skrze okna vozidla, a frčíme dál.

Co to vlastně děláme?

poklidné ráno



V pěti lidech je jakákoli snaha být na čas předem ztracená. Výjezd v osm ráno se překulí na devátou, ale klid a průzračnost rán je posvátná - a neuspěchaný start je základem příjemného dne. O to víc, že máme možnost se slunit s vědomím, že zbytek dne strávíme v naší plechové rakvičce.

písečné duny



Cílem druhého cestovního dne je Pangong, vysokohorské jezero, vzdálené 170 kilometrů. Nálada v autě je o poznání klidnější, než včera. Všichni s výjimkou řidiče pospávají, čtou si a nechávají zrak i myšlenky volně plynout prostorem.

sježděné cesty



Ráno projedeme na jeden zátah, zanechávaje za sebou údolí Nubra. Polovinu doby projíždíme silnice ve výstavbě, na kterých pracují celé vesnice. Chlapy od žen odlišuje pouze oblečení; chlapi jsou v kraťasech a trikách, ženy mají dlouhé rukávy, masky a šátky, aby na nich sluníčko nenašlo jediné volné místečko.


"Bacha, řidič na to sere!"

"K hrdinství nepotřebuješ heroin!"

Odpoledne po různu stavíme; kochat se údolími, skočit do ledové řeky (já přeskakuji), fotit si sviště od ledové řeky, u kterých už se tísní davy fotografů. Na rozdíl od včerejších historicko-kulturních zastávek jsou toto většinou neznačená místa v přírodě, ale i tak jen vykouknem z auta na pár minut, a zase mizíme uvnitř. Odpoledne nicméně příjemně uteče.

řeka, sviští majetek



S přibývajícími metry se údolí smršťuje, a vrcholky se nad nás sklání jak stromy ve větru. Svahy si uchovávají zbytky zeleně, ale prostředí dominuje okrová, vystrnaděná bílou na špičkách hor. Pocit majestátní rozlehlosti se vytrácí.

příjezd k Jezeru


naše chatrče / stany

Našeho cíle dosáhneme o fous před slunečním úhybným manévrem za hranu hor, což nás ponechá s jen několika prchavými minutami ke vstřebání atmosféry místa.

Jezero Pangong se rozpíná napříč horami do té míry, že se ho většina nachází v Tibetu. Posazené ve 4.300 metrech, je proslavené svou sytou modří přebíjející i nebeskou báň.

Lemované je šestitisícovkami, které si však zachovávají uctivý odstup od vodní masy a já si tak vůbec nepřijdu jak ve výšce dorovnávající Mt. Blanc.



konec

Jen co slunce zmizí, nahradí ho v prostoru kousavý vítr, který obratem ukradne veškeré zbytkové teplo a uletí s ním do stratosféry. Lidi ještě chvíli křepčí na okraji jezera, ale záhy se v houfech vytratí do svých chaloupek.

Mann je vesnice vystavena čistě pro turistické potřeby. Připomíná mi Norsko, se svým placatým profilem a budovami z plechu a pálených bahenních cihel, občas proložených stany a výjimečně kamennou budovou.

I celkové vyznění je severské, a s příchodem večera se přirozeně uchyluji pod štos duchen v očekávání zrození nového dne na druhém břehu Pangongu.

22 zobrazení0 komentářů

Nejnovější příspěvky

Zobrazit vše

Česká zima

Comments


Nezapomeň prosím poslat srdíčko, funguje jako ukazatel aktivity. A zvaž sdílení s kamarády. Díky!

bottom of page