top of page
  • Obrázek autoraVoita

Tour de sever of Ladakh d3

Bez ostychu přeskakuji východ slunce.

Venku je zima a já si východy užiju pří výstupech na hory, kdy jsem na nohou hodiny před rozedněním. Občas je nezbytné trochu obětovat. Raza a Bay stihli být vzhůru včas a myslím, že si to užili. Slunce a hory k sobě přirozeně patří a být součástí jejich velkoleposti nikdy nezklame.




Ráno trávíme u jezera, což mě potěšilo. In-n-out je dobrý u KFC, ale ke kochání se horami se plně nehodí. Břeh je přeplněný turisty, každý má aspoň jeden fotoaparát a mobil. Udělám svých povinných pár fotografií a natáhnu se, poslouchajíc šumění vln. Hladina jezera je prázdná - smí na ní jen armáda. Osamocený člun se svižným tempem žene napříč a všichni na něj nadšeně namíří své objektivy. Tolik k vojenskému tajemství.




Zpátky v autě se vracím k oddychování. Siddharth, ten bláznivý horský běžec, mi nabídl, abych se k němu připojil na další ultramaratónský víkend, a já zaostávám s psaním, protože u jezera nebyla wifi. Kromě toho budu prodlužovat viza, abych s ním stihnul další šestky - v moment, kdy trávím noc mimo signál, se náhle vyloupne hromada naléhavých záležitostí. Taky si ještě musím najít dobrovolnickou pozici někde mimo Leh, abych vyplnil oněch pár týdnů do expedice napříč vrcholy Ladakhu...




Chong La je průsmyk, který nás vrací do hlavního údolí. Nachází se v pohodlných 5.300 metrech, ale únava z cesty na mé přátele navlékne bolest hlavy, jako náhrdelníky modlitebních korálků. Stejně jako všechna ostatní místa je průsmyk plný motocyklistů, autobusů, nákladních aut, vojenských vozidel a cisteren s benzínem. Je to pořádnej bugr.

Tentokrát nesněží; jasné nebe nabízí dalekosáhlé výhledy, zejména směrem k Lehu, kde silnice strmě padá přes svahy plné suťových polí. Je to jednoduše nejlepší silnice napříč Himalájemi; dobře položená dvouproudá dálnice, ale v tomhle terénu žije na půjčeném čase.




Další pozdní oběd, který opět vynechávám. Místní snídaně s neonemezenými přídavky mě zasytí na celý den. A protože nemusím nikam chodit, je nacpání se k prasknutí a chrupkání v autě legitimní strategií pro přežití. Jesli mě tahle cesta a čas strávený s Indy něco naučily, tak to je nikdy ani slovem nezmiňovat před Indy jídlo. Debatují o něm se stejnou vervou, náruživostí a gustem k souzení, že by slabší povahy snadno dohnali k sebevraždě. Představ si Itala, předávkovanýho kafem, jak do lokální putyky se najíst. Masový vrah by k obsluze byl shovívavější.

Druhá věc, na kterou je třeba si s Indy dávat extrémní pozor, jsou peníze. Nejenže náruživě smlouvají o každý halíř, ale i účty si hlídají do posledního haléře. Doslova. Má dáti - dal. (Poklona všem mým přátelům, na které se tato generalizace nevztahuje.)




Naší poslední společnou zastávkou je další z masivních klášterů, pár kilometrů před Lehem. Byl postaven tak, aby připomínal Lhasu, a je nádherný, jak zvenku, tak zevnitř. Fotografování jes povoleno; místní mniši jsou nejprogresivnějšími náboženskými mysliteli na celém světě. Nebo se možná tváří v tvář tisícům návštěvníků mávajících telefony jednoduše vzdali.

Ze střechy je možné vidět rovnou několik dalších klášterů a/nebo hradů. Přivedlo mě to k myšlence, kolik buddhismus ve skutečnosti ztratil během okupace Tibetu - pokud jsou toto náboženské periferie, jak rušno asi musí být v mateřské zemi? Tam by si člověk pro všechny mnichy ani na zemi neustlal, mi přijde.





Nazpět v Lehu jsme večer, chvíli po té, co slunce nachází svou každodenní peřinu a odebere se načerpat síly na zítřek. Náš řidič všechny poctivě rozváží po hotelech, zatímco ho vyplácíme. Já vyskakuji jako první hned u hlavního trhu, kde se potkávám se Siddhartem.

Víkendový plán prošel hněd několika změnami.

Půjdeme na menší kopeček ve skupině složené pouze z Indů.

Večer je noční můrou strávenou debatováním o tom, co budeme jíst. Více energie jde do plánování než do samotného výstupu. Každý má velmi konkrétní představu o svém ideálním výšlapu a z nějakého důvodu to musí být právě tenhle. Siddhart chce jít nalehko, dlouho a rychle. Arjun, horolezecký začátečník, je zmatený a vystrašený, jak se dá očekávat. Druhý Siddhart, který s tímhle plánem přišel v pátek odpoledne, se snaží zbalit jídlo pro celou armádní jednotku.






Oceán času je promarněn debatami a obcházením obchodů, ale nakonec to vypadá, že se nám všechno podaří přichystat.

Jdeme do 5.500 metrů - o poznání méně, než co jsem dsi vyšlápl na aklimatizaci dříve tento týden.

Ale všichni jsou přátelští a berou mě jako starého kamaráda, takže nic nenamítám a nechávám kluky mluvit a přijmu všechna rozhodnutí, která učiní.

Občas je cestování o týmovém duchu a všechny ostatní podrobnosti pozbývají na významu.





Tam, kam jdeme, nebude žádné wifi, takže se k tobě vrátím za několik dní.

8 zobrazení0 komentářů

Nejnovější příspěvky

Zobrazit vše

Česká zima

Comments


Nezapomeň prosím poslat srdíčko, funguje jako ukazatel aktivity. A zvaž sdílení s kamarády. Díky!

bottom of page