top of page
  • Obrázek autoraVoita

Vodopády

Vstupuji do posledního týdne v Bangladéši. Když uvážím, že jsem vyletěl z Delhí, a budu se tam vracet, tak se měsíční pauza v Bangladéši - díky obdržení Pákistánských víz o několik dní pozdě - jeví téměř komická.

"Uletěly ti víza? Zaskoč si na pauzičku do Bangladéše!

Ve výsledku to ale byl měsíc ploncání se bez smysluplného cíle.

Pátek tu je volno a Ponkaj se nabídl, že mě vezme do kopců poblíž. Jeden z důvodů, proč jsem se den nebo dva zdržel. Ten druhý, očividně, je nedostatek dostupných míst k prozkoumání poté, co jsem nebyl vpuštěn do východní části země.

Poměrně jsem si užíval sledovat, jak umí i místní být zmatení a zaseknutí při vyjednávání cen. A uvězněni v autobuse, kterým jedna za druhou protékají vlny žebráků a pouličních prodavačů ve snaze ukořistit znuděný pěťák.

Po jednom předčasném vystoupení z autobusu a sledu CNGček později jsme dorazili k počátku lesní pěšiny vedoucí k lokálně známému vodopádu.


Vypadalo to tam jak v cirkuse, s dalšíma hroznama žebráků a prodejců, tentokrát přesvědčujících průchozí, aby u nich zanechali svoje žabky, protože by se mohly namočit a měnící je za sto let staré 'ponožky' a nepromokavé obaly na telefon. Až jsem začal být zvědavý, okolo čeho že je takový humbuk.

Až na to...






Logicky, kde jsou krámy, bude i mýtná brána. Do džungle. Nejdřív jsem tomu nechtěl věřit, ale ve výsledku to dává smysl. Vyžadovat 5 dolarů už tolik ne. Neuvěřitelná západní cena x25 místních (kteří platí 20 Taka) by snad ještě šla skousnout, ale trvat na placení v cizí měně, která se na ulicích Bangladéše směňuje nad bankovním kurzem, mi přišlo úplně scestné.

A tak skončil náš společný výlet.

Pokusili jsme se přejet k jinému vodopádu - ale znovu jsme prošvihli naši zastávku. Jestli Ponkaj zaspal, omylem či úmyslně, průvodčí (věděl, kde vystupujeme) nás rozhodně neupozornil, ale o to veseleji posléze skásnul o další jízdný. Ani místní nejsou imunní. Ber, od koho můžeš. Že ho vezeš, kam nechce jet je jeho problém.

Můj prvotní dojem byl, že se Bangladéš učí od Indie a snaží se otevřít návštěvníkům. Ve výsledku je přesný opak realitou. Chybí jakákoli smysluplná podpora turismu, naprostá většina si prostě myslí, že to jsou nevyčerpatelné chodící peněženky, s kterými se lze zdarma fotit.

A tak tu je jen pár hrdinů, kteří dělají co můžou, aby reputaci zachránili a dokázali, že tvrzení o bangladéšské pohostinnosti nejsou jen výmysly.


Chtěl jsem dnes v noci odjet směr samotný jih země, ale Ponkaj mě ukecal, abych s ním místo toho nejdřív jel za jeho kamarády. chtěl vyrážet v jednu v noci, než mi úplně vypne hlava. On chtěl vyrážet ve tři, snad nejhorší možný čas započít 4 hodiny dlouhou cestu, páč bysme se nevyspali ani před jejím začátkem, ani v buse. Kompromisem tak vyjíždíme o páté zítra ráno... 🤦

6 zobrazení0 komentářů

Nejnovější příspěvky

Zobrazit vše

Česká zima

Comments

Couldn’t Load Comments
It looks like there was a technical problem. Try reconnecting or refreshing the page.

Nezapomeň prosím poslat srdíčko, funguje jako ukazatel aktivity. A zvaž sdílení s kamarády. Díky!

bottom of page