top of page
  • Obrázek autoraVoita

Zpátky v horách

I přes štědrou nabídku od Ehsena bhaiho na ubytování mě v hotelu jeho příbuzných, a podobných nabídek od dalších kamarádů, zůstávám u Qayuma, který říká, ať každý zaplatí, kolik si může dovolit. Jeho hosté se pravidelně mění v dobrovolníky, kteří mu pomáhají se zahradou a dalšími projekty ve vile. Dá se už najít na Googlu, díky jeho synovi - hledej Serene Guesthouse a dej si pozor, ať si ho nespleteš s hotelem Serena, páč to je naprosto jiný svět.

Rakaposhi masíf / ranní mlha v údolí

Je o poznání tepleji, než bylo v únoru a je pořád tepleji, než bylo dva měsíce dozadu v Lehu. Ale i tak jsou noci studené a bez elektřiny a internetu ponuře tíživé. První večer příjemně uběhl v konverzaci s Milkou o slastech a strastech cestování a streamování. Přišlo mi, že to jsme měli mít na kameře, protože konverzace zasvěcených duší mi téměř vždy přijde poutavější a informativnější, než přednáška - kázání jednoho odborníka laickému davu.

Druhý den jsem spal do pozdního dopoledne, což se mi nestalo už celé týdny. Pozitivní stránka absence připojení. Ta méně pozitivní se ozvala záhy, když jsem se snažil o online pohovor... snaha byla. Možná se zadaří za pár týdnů, až opustím sever Pákistánu.

přechod pod horu

Potkal jsem v internetové kavárně dva pány, kteří studovali v USA a Kanadě a řeč přišla na nucené vyhoštění milionů Afghánců ze země. Vojenská junta u moci tvrdí, že podporují a umožňují teroristické útoky Talibánu na náboženské cíle v zemi. Kolik utrpení tím způsobují nelze vyčíslit.

Povídali jsme si dál o odtržení lidí na západě od reality nebo přetrvávající pohostinnosti místních. Chytří lidé se tu sakra snaží, aby si pro sebe vytvořili přijatelnou budoucnost. Ale zároveň jim vždy zůstává čas a prostor ke starání se o své méně nadané spoluobčany a nic netušící návštěvníky. A já si znovu vzpomínám na definici šlechtického chování, kterou tu pro mě tolik lidí zosobňuje.

Rakaposhi / kopečky pod Nanga Parbatem

dobrejch 1.000 metrů nade mnou ---

Dneska jsem se pro změnu z postele vyvalil brzy. Nestačilo to...

Snažil jsem se doběhnout vylézt jeden z místních kopečků, aby si protáhl nohy. Bylo mi však řečeno, že většina jeho svahů je vlastněná soukromou firmou z Číny, dolující tam drahé kameny. Obešel jsem je, ale v kombinaci pozdního začátku, nucené zacházky a hotovosti, kterou pořád řeším, jsem nakonec zastavil hluboko pod vrcholem. Přišel jsem o výhledy na Nanga Parbat o pár set výškových. Snad příště.

údolí Gilgitu


Cesta vedla malou vsí, daleko mimo hlavní tah na Gilgit. Turisti tu tak jsou vzácností, Angličtina španělskou vesnicí a nadšení z návštěvníků hmatatelné. Třetí nabídku pohostinství jsem odmítnout nedokázal a šel si sednout na čaj. Možnost přespání přišla záhy poté. Islám, ve svém jádru, ve kterém střeží ženy atd., je zároveň neuvěřitelně pohostinný. Náboženství, přes všechny jeho rozdíly s křesťanstvím, učí své svěřence jak žít pospolu a v míru. Náboženský papaláši, jako snad všichni kádři na světě, ve svém honu za mocí, rádi věci překrucují ke svému prospěchu...

západ slunce tříštící se o údolí

Nezůstal jsem, mojí prioritou je obstarat si hotovost. A jelikož to zahrnuje komunikaci napříč několika zeměmi a kontinenty, tak je zapotřebí času a trpělivosti. Ale aspoň kvasím v nádherných horách, které mám o tolik radši než velká, zafuněná města. Zapnuli mi SIMku a tak snad se i ten zbytek problémů, tradičních po vstoupení do nového místa, vyřeší co nejdřív.

16 zobrazení0 komentářů

Nejnovější příspěvky

Zobrazit vše

Česká zima

Comments


Nezapomeň prosím poslat srdíčko, funguje jako ukazatel aktivity. A zvaž sdílení s kamarády. Díky!

bottom of page